Quinn a jeho první Vánoce na vesnici – úvodní část

Žil byl jeden malý pražský pejsek, který se hříčkou osudu dostal k životu na vesnici. Vesnice je krásné místo, lidé tolik nespěchají, jsou milejší, klidnější, tak je poměrně jednoduché si najít spoustu přátel, což se mu také povedlo.
Den za dnem šel, začal se blížit čas Vánoc, o kterém všichni ví, že je to nejkrásnější čas roku a není nic lepšího než rozdávat radost.
A tak se malý Quinn rozhodl, že by chtěl, aby jeho kamarádi měli pod stromečkem také nějaký ten dáreček pro radost. S tímto nápadem přišel za paničkou, udělal na ní klasické smutné oči, jak to tak všechna štěňátka jakéhokoliv věku a velikosti umí, a bylo vyhráno!
Nejprve začali výběrem nejvhodnějších věcí, které způsobí zahřátí na srdíčku, čímž spustí známý ukazatel radosti – zběsilý ocásek, společně tedy nakoupili spoustu mičudek, protože kdo by neměl rád míčky, a zbývalo doplnit do balíčků dobroty.
Quinn, jakožto pyšný skaut smečky RawBark měl okamžitě jasno, co je potřeba udělat za další krok. Napsal vzkaz smečce, že na základě shlédnutých vánočních filmů o elfech, se stane pselfíkem. Nebylo překvapním, že se jeho nápad líbil, ale hlavně, dokonce se rozhodli jeho ideu podpořit. Připravili a odeslali úžasný balíček plný dobrot i krásných doplňků.
Na štěstí pro něj, objednávky u RawBarku jsou velmi rychle vyřízené, a tak malý, nedočkavý pselfík netrpělivě čekal jen jeden celý den u dveří, než k domu dojede pan kurýr.
Když už měli vše potřebné, nastal čas připravit balíčky – práci si rozdělili spravedlivě, panička vše balila a nadepisovala, vrchni pselfík očmuchával a testoval kvalitu. Po přísné kontrole, která byla úspěšně potvrzená radostně lítajícím ocáskem, přišla ta nejlepší část – překvapit všechny páníčky těch nejlepších pejsků z okolí, také si možná u té příležitosti i trošku zahrát, protože kdo si hraje nezlobí. To je přeci známé!
Konečně nastal ten správný čas, zbývá jeden den do Štědrého dne, je odpoledne, takže už se nemusí pracovat a může započít dobrodružná výprava!

Dobrodružná výprava – Quinnův pohled a myšlenky

Rychle nasadit kšírky, ať jsem fešák, máma bere tašku a můžeme, už se nemůžu dočkat, dnešek bude jako každý den, ten nejlepší ze všech!
Konečně vycházíme a musím si to promyslet.
Nejprve půjdeme naproti, tam je pejsek, který vždycky radostně štěká za plotem, abychom si ho všimli. Přicházíme k plotu, ale prý musíme zazvonit, aby o nás věděli i páníčci. Ty neznám, ale to nevadí, čím víc kamarádů, tím líp! Vychází nějaký pán a asi jeho maminka, vypadají překvapeně, máma jim vysvětlí, že mám jejich pejska rád a jako správný pselfík jsem mu zařídil dáreček přes Santa RawBarka, protože je to hodný kluk. Přichází k nám k plotu a je to moc hezké, paní je dojatá a moc děkuje za Barneyho. Barney! Teď už jsme oficiálně kamarádi! Skvělý začátek! Ještě chvilku s nimi strávíme, ale bohužel pselfíci mají ještě hodně práce, takže musím letět! Uvidíme se zase zítra.

Jdeme cestou, prý ještě fotku, na to ale není čas, i když o mě neví, tak na mě všichni čekají, spěcháme!
Štěstí nám přeje, vidím paničku od holek Haskyovek a Raubířka, první chytáme paničku od mých oblíbených holek, jsou to dvě holky, jedna je hrozně upovídáná, ale neštěká, jen tak breptá, to je zábava.

Druhá už je dost rozumná, a jelikož mám rád svůj klid, tak je to pro mě vždy príma, když je doprovázíme, má prý problém s očičkama a ouškama, tak za ní vše očuchám a nezlobí mě. Každá úplně jiná, ale mám je rád obě stejně! Přemýšlím si nad tím, jak jsou tyhle sousedky báječné a dochází mi, že tam nejsou a venku je jen panička! Máma pochopila, co hledám, tak se hned ptá, holky jsou prý v teplíčku doma. Tak šup ať jím vezme dárečky, šťouchám do tašky. Super, už jí vysvětluje, že pro ně máme překvapení, a paní je moc nadšená, že prý pro holky už nic pod stromečkem nemají, že si svoje už rozbalily. To je moje chvíle! Ještě jsem jim pořádně oťapkal paničku, aby hned věděly, že je pozdravuju, prý jsem moc hodný kluk.

Pokračujeme tedy dál a už se těšíme, jak nám holky budou vyprávět o Vánocích, až se potkáme u lesa, jako každý den. Minimálně ta moje breptanda mi všechno určitě řekne.

Pokračujeme tedy k Raubířkovi, on se jmenuje Kevin, ale je to takový zlobílek, který vůbec neposlouchá, tak mu říkáme Raubíř. Už na mě čeká u plotu, tak se pozdravíme a máma se snaží přivolat paničku, trvá to asi půl hodiny, ale my se nevzdáme! Konečně si nás všimne a hned se dozvíme, jaký měli dneska den. Totiž Raubířek měl dneska nápad, že si bude hrát na schovku, tak se schoval pod boudičku, což je tak skvělý nápad, že ho panička nemohla půl dne najít, slyším, jak to vypráví, je to zvláštní, moc radost z toho nemá, asi se jí stýskalo, škoda že nemám venku boudičku, taky bych to zkusil. No na štěstí ho ale na konec našla, tak je klidnější, zase přichází má chvíle, šťouchnu do mámy čumáčkem, a ta hned dává tašku přes plot, no vida! Paní pookřála, přestala myslet na strach co měla a vypadá to, že má radost! A pak zase posmutněla, že prý pro mě nic nemá, ale to není pravda, paní je moc trpělivá a ví, že se bojím, takže vždycky když je potkáme mimo plot, tak pro mě má vřelá slova abych byl statečný! Paráda přetlumočeno, paní se zase usmívá, tak můžeme pokračovat dál, čeká mě ještě 5 zastávek!
A protože máme zase štěstí potkáváme paní notářku s její fenkou, prý nemá moc lidi a psi ráda, ale nás miluje, takže skvělá příležitost na pomazlení a pozlobení, když jsme mimo plot. Po chvíli předáváme dárek a paní notářka by mi prý taky chtěla něco dát, ale bohužel má jen dobroty, které já nemůžu, máma jí vysvětluje, že pro nás je nejdůležitější to, že je tady máme a vždy, když se potkáme, tak nám předají radost tím, že si můžeme pohrát. Nevypadá úplně spokojeně, ale na konec a tím nic moc nenadělá, ještě dodá, že jsem hrozný, když mám alergie na vše. Možná, ale co naděláme

Hned naproti bydlí taková malá divoška, která se naučila vykroutit se jako žížala z kšírek, což je opravdu zábavné, teda aspoň podle mě. Vždycky když už je noc, tak chodíme na procházku a její panička jí pustí, ať se na dobrou noc vyběháme, to je moc príma. Zvoníme a vychází páníček, že jsou doma nemocní, a tak jen rychle předáváme dáreček a přejeme zdravíčko!
Další část výpravy je do nového rozšíření, tam mají moc hezké zahrádky a bydlí tam ten nejhodnější Rotvík, já se teda velkých psů moc bojím, ale tenhle je můj nejlepší kamarád. Nejdřív závodíme kolem plotu, pak se k nám připojí páníček, pan podnikatel, který je tedy opravdu překvapený. Vychází za ním i dva malý človíčci, tak jím vysvětluje, že přijel vánoční express s dárekem pro pejska, děti jsou překvapené, že prý pro psa a ne pro ně.. No asi nebyly tak hodné, co já vím

Následně jsme zkusili ještě navštívit jednoho naštvaného vrčáka, který je asi nejlepší hlídač, a nové štěňátko, ze které vyroste moooc hodná holka, ale nebyli doma, ale i na to jsme byli připravení a mají velké schránky, tak snad měli také radost!
Musím říct, že na základě naší výpravy bych chtěl navrhnout, že by bylo moc hezké, kdyby byly Vánoce klidně každý měsíc! Dám si je na seznam věcí, které mám rád, což je tedy opravdu dlouhý seznam, ale řekl bych, že to je správné, navíc si myslím, že lidi by také měli víc přemýšlet nad tím, co mají rádi a co je baví, protože život je krásný, a radost přebije trápení! Stačí jen udělat něco hezkého a překvapujícího!
A teď je na čase jít domů a spinkat, to budou dneska krásné sny, bylo to tak úžasné, že jsem z toho sám překvapený. Ani jsem nečekal, kolik báječných lidí dneska poznám, i když, jaký pán takový pes se prý říká, tak se to vlastě dalo čekat

Závěr

Moc bych Vám za nás oba chtěla poděkovat, díky Vám jsme mohli rozdat tolik radosti, že to bylo opravdu neuvěřitelné. Věřím, že si pejsci pochutnali, byli spokojení a z mého pohledu překvapení, radost i dojetí všech páníčků bylo opravdu hřejivé. Tyto Vánoce byly opravdu nádherné!
V naší výpravě nebyli zahrnutí všichni, jelikož s kamarády Ondrou od Diega a Jančou od Roňáska jsem měla soukromou schůzku, na kterou kluky nevzali, také jsme měli na seznamu přímo souseda z baráku, který má ale fenečku u maminky, takže jsme dárek předali, ale slavili tam, a ještě jedna kamarádka s její fenkou mají dáreček zatím pořád u nás, jelikož mají ten vstup do nového roku dost podobný jako my.

Máme v plánu z toho udělat tradici, protože u většiny bylo vidět, že jsme je chytli za srdce, což to je pravé kouzlo Vánoc, které jsme společně s Vámi letos opravdu získali.

MOC DĚKUJEME!

Monika a pyšný skautík Quinn